Vítám Vás na stránkách chovatelské stanice Nort Brun.

Jméno stanice jsme získali díky našim čivavám, které velmi často vítězily ve výstavních kruzích.

Nyní máme už jen malou smečku –
mexického naháče standard  a  peruánského naháče velkého

Jak mohou ublížit sociální sítě a výstava v Bratislavě

o víkendu 18.8.-.19.8.2018 se konaly dvě MVPv Bratislavě , dlouho jsem zvažovala, kdy se pojedu podívat, protože mě zajímali velcí peruáni, které jsem dlouho neviděla. nakonec jsem se domluvila s Gretkou a přijela v neděli na výstavu, která se konala na Bratislavském závodišti, kde jsme se Šmoulinkou byly už v 10.00, s Gretkou jsme se rychle našly a postávaly u kruhu, kde se měli vystavovat peruáni. Moc lidí tam nebylo, hlavně peruánů bylo poskrovnu, protože slunce svítilo jako blázen, tak většina bych ukrytá pod nedalekými stromy. Peruáni vystavovali v 11.30 a začínalo se velkými. Byli jen 4, čas do vystavování jsem krátila chvilkovým  povídáním si s nějakou děvčicí z  Čech, a to byla moje velká chyba, protože než jsem přijela z Bratislavy do Brna, tato milá dívka toužící po senzaci udělala z našeho povídání vzrůšo, kterého se chytil na FB pan Antoš, se kterým jsme si to vyříkali, ale holčině to nestačilo a tak vydala status hodný velkého spisovatele, kde probrala i mého manžela a naše odchovy, kteří jsou už ve věčných lovištích. Byla to fakt síla, která mi nedala i jednu noc dobře spát. Vůbec se nedivím ,stát se toto nějaké 14-ti leté, že si jde hodit mašli nebo končí na psychiatrii.

*Jen jsem z celého nechopila, když jsem tak pomlouvala jejího psa a jeho příbuzné, že je vůbec nebránila,  hlavně, že v mé společnosti, která jí tak zkazila výstavu, setrvávala. No, za komunistů se takovým říkalo donašeči, a já bych je nazvala agenty, po kterých se dnes tolik pase.

*Takže pro mě v mém kmetském věku veliké poučení, jen mám ale jedno dilema, co je to vlastně pomluva, když ty věci co jsem řekla, jsou skutečnost???????? No, tak super výstava a takový konec , fuj.

*Nic méně rychle jsem se otřepala a včera vyjela s Kryštůfkem a Šmoulicí na hrad Veveří , kousek od Brna, a já tam byla poprvé, a tak jsme prošmejdili všechna nádvoří i věže, pojedli a jeli  spokojení jeli domů. Tady jsem s nikým nemluvila, tak snad dobrý konec . . . . .