Představení naháče
Peruánští naháči jsou štíhlí, elegantní psi, příjemní na dotyk (mají měkkou pokožku a vyšší teplotu těla než ostatní psi). V lysé formě vhodní pro alergiky (jsou bez srstí). Jsou velice oddaní své rodině a lámou srdce téměř každého, kdo se s nimi blíže seznámí.
Charakteristika plemene
Existují 3 rozdílné velikosti peruánských naháčů
- malá (25-40cm)
- střední (40-50cm)
- velká (50-65cm)
Různé velikosti mohou být mezi sebou kříženy. Zbarvení se liší od velice světlé až uhlově černou a může být jednobarevné nebo skvrnité. Na hlavě nebo na ocase se může vyskytovat srst, ale tělo musí být beze srsti. Správná kůže je jemná a elastická. Rozestavění zubů je téměř vždy abnormální, jen zřídka mají třenové zuby. Pes by měl mít špičáky. Jazyk může někdy viset z mordy. Vrh peruánských naháčů má obvykle 25-50% osrstěných štěňat. ČMKÚ registruje i osrstěné psy a ti jsou využíváni v chovných programech. Nicméně v České republice nejsou akceptováni na oficiálních přehlídkách, pouze na klubových výstavách.
Povaha této rasy je spíše mírumilovná, ale velmi ostražitá. Pes hluboce miluje svou rodinu a vůči cizím je velice odměřený. Samozřejmě jsou to individuality, takže v tomhle se může lišit pes od psa. Peruánští naháči, tak jako i jiné rasy, musí být dobře zespolečenšťováni, aby se cítili pohodově v různých situacích, místech a s cizími lidmi, či psy. Socializace by měla pokračovat v průběhu celého jeho života.
Historie peruánského naháče
Ta se začala už dávno – dokonce před největším rozkvětem incké kultury. Dokazují to např. různé značky, kresby na starých mísách a jiném nádobí z časů Inků. Inkové měli velice rádi bledě zbarvené psy – drželi je v jeskyních, aby se ani trochu neopálili. V těch jeskyních rostly také orchideje – proto také jejich název. Bezsrstí psi nemohli být chováni s jinými psy, aby nedocházelo ke křížení.
Dle některých expertů byl tento pes přinesen do Peru v průběhu čínské imigrace, těsně po zrušení otroctví černých prezidentem Peru – Donem Ramonem Castillem. Na druhé straně někteří tvrdí, že tento pes pochází z Afriky, odkud přijel s kočovníky, které doprovázel. Další možné vysvětlení je, že do Peru dorazil z Asie přes Beringgův průliv.
Vedle těchto domněnek ale existují důkazy, jako např. zobrazení na keramice, kde v mnoha případech byla puma, had nebo sokol vystřídáni naháčem. Jak z těch reprodukcí můžeme vyvodit – naháč se na keramice objevuje v průběhu před-Incké archeologické doby (300 pnl – 1400 nl) Když Španělé dorazili do Tahuantinsuyo, tak objevili nezvyklou civilizaci. Byla sociálně a politicky organizovaná vizí a pojetím andského člověka, bez vlivu moderních společností, které se rozvíjely na starém kontinentu. Objevili obrovskou rozmanitost flory a fauny. „Divné“ druhy, které předtím žádný Evropan neviděl, jen zvětšovaly jejich zájem a zvědavost. Mnoho z těchto druhů bylo vzato do Španělska jako suvenýr z nového světa a mezi nimi i zvláštní psi bez srsti. Původní a nepublikovaný rukopis, uložený v Madridu, obsahuje poznámky Francisca de Hernandeza, ve kterých se zmiňuje: v nové Galicii existuje rasa psů bez srsti, krémovitě zbarvené kůže, podobné lebrelům, ale jsou vyšší a štěkají jiným způsobem než ostatní. Později peruánský spisovatel Guillermo Gallardo vypráví – když dorazil Filip Krásný ze Španělska, tak ho obdarovali suvenýry ze západní části krajiny, která byla nedávno objevená. Ve středu 22. 6. 1502 zeť katolických králů zůstal ve své lóži, ale ukázali mu 2 úplně nové věci. Jednou z nich byl černý pes bez srsti a druhou byl zelený papoušek, ztěží větší než malá opice.
Tato vyhlášení posbíraná a vykládaná prvními kronikáři, kteří dorazili s vojsky Francisca Pizarra, jsou prvními zprávami, které máme o peruánských naháčích. Nicméně, jejich původ je příběhem, který nás zavede zpátky o víc než 2000 let.
Ještě pár hezkých postřehů
Peruánsky naháč se pohybuje velice lehce a elegantně. Někteří z nich se pohybují jako koně Paso Fino. A vždy dosahují vysokých rychlostí, např. i na trati! Peruánský naháč je dobrý běžec – to je důvod, proč tihle psi byli používaní jako posel – doručovali poštu mezi vesnicemi. Peruánsky naháč může být použit i jako „výkonná kamínka „ v posteli. A žádné blechy nebo brouci! Věřte nebo ne, naháčům jsou díky zvýšené tělesné teplotě a maximální oblibě tělesného kontaktu s člověkem, přisuzovány i léčebné účinky (snížení krevního tlaku, vliv na revmatické bolesti pozitivní působení na psychiku člověka). Je zcela oddaný své rodině, aniž by přestal být čilý a stále ve střehu. V přítomnosti cizích lidí je nedůvěřivý, je hlídač.
V sedmdesátých letech byl Peruánský naháč uznán FCI pod názvem „Inca Orchid Dog Moonflower“ (Orchideový pes Inků – Měsíční květina). V jazyku peruánském se pes jmenuje „Caa – Alego“ (neoblečený pes). V roce 1987 na kongresu FCI v Tel-Avivu byl na žádost Peruánského Kennel klubu změněn název na „Perro sin pelo del Peru“ (bezsrstý pes z Peru). Peruánský naháč se vyskytuje jak v lysé tak v osrstěné formě. FCI však uznává pouze formu lysou.
Jak se dostal peruánský naháč do České republiky?
V roce 1977 při přátelské návštěvě NDR předala kubánská státní delegace jako oficiální dar párek peruánských naháčů. Protože později se o ně nikdo nezajímal byli pejskové dání do berlínské ZOO. Tam je žádný ráj zvířat nečekal. Byli rozmnožování, v zimě mrzli v maringotce a na těch, co přežili byly dělány pokusy. Uhynutí naháčka nikoho nevzrušovalo. Citliví lidé z řad chovatelů chrtů se rozhodli k činu – zachránili několik jedinců a dva z nich sourozence darovali dr. Pacltové do Československa. V roce 1981 byli zapsání jako registry do České hlavní plemenné knihy.
Co říci o tomto plemeni?
Kdo si jednou se zájmem koupí naháče, propadne kouzlu jeho psí osobnosti navždy.
Odkud jsme čerpali?
- plemenná kniha (klub chovatelů čivav a naháčů) I. Díl 1974 - 1994
- ze zahraničních materiálů
