Vítám Vás na stránkách chovatelské stanice Nort Brun.
Jméno stanice jsme získali díky našim čivavám, které velmi často vítězily ve výstavních kruzích. Nyní se soustředíme na PERUÁNSKÉ NAHÁČE VELKÉ a jejich chov.



Blacky natáčení v dětském pořadu

9.3.2019 nás pozvala ČT do dětského pořadu na natáčení o nahých zvířatech , natáčení se probíhalo  na jedné střední škole, kde mají saunu i bazén. V pořadu vystupují všechna nahá zvířátka jako potkani, morčata, kočky a posledním nahým je pes a to je náš Blacky. Blacky ve svém velmi kmetském věku téměř 15 let, byl opravdu super, předváděl se jako mladík, na natáčení jsem mohla vybrat, ale Blacky mě připadl ten nejvhodnější, je naprosto nahý, není velký pro děti, které tam vstupovaly, je velice kontaktní, a hlavně jej nic nerozhází . . . . . . . .a v tomto jsem měla pravdu,  běhal okolo bazénu, ujela nožka a už byl tam. zvládl to . . . . . kameraman si jej natáčel v běhu v chůzi, v postoji, v sedě, prostě různě a dlouho, Blacky je prostě šikovný Blacky . . . a jedna fotka přímo z prostředí po pádu do bazénu

5.3.2019 se narodil náš třetí vnouček Alan

 

. . . . a te´d z naprosto jiného soudku, a to z lidského. jak někteří víte, máme s manželem 3 děti, 1 dceru a 2 kluky a ode dneška máme od každého z nich jednoho vnoučka.
Ten nejstarší vnouček PATRIC se narodil 7.5.2002 v Hustonu ve Spojených státech Amerických, kde se svojí maminkou a dcerou mého manžela (naší dcerou) stále žije. Je to daleko a vůbec jsme si jej neužili.
Ten druhý KRYŠTOF se narodil 19.10.2005 v Brně, kde žije se svým tatínkem, mým (našim) starším synem, je to  od nás kousek, když jej nevidíme, tak nám chybí.
Nu a dnes po 6 hodině ranní přišel na svět ten nejmladší vnouček ALAN, jeho tatínkem je můj ((náš) druhý syn. Nechť jej provází životem jen samé štěstí a láska, je to pro život to nejdůležitější. 

Tak máme teď 3 vnoučky, i když různě staré, ale milujeme je všechny stejně bez rozdílu , je to krásný pocit být babičkou  a dědou . . . . .

. . . něco z našich vycházek

23.2.2019  . . . už bylo i hodně jarně, líbí se to nejen našim pejsanům , ale i dětem, a dospělákům, kterým konečně dokončili něco pro zdraví . . . . .

 

. . . přeci jen něco děláme

4.3.2019 - tak několik novinek z posledních týdnů.
Ne, že bychom se Šmouličkou zahálely, byly jsme 2 x na neoficiálních zkouškách OB-1. Na těch prvních 11.2. dostala Šmoulička 3x 0, jednou protože jsem dala několik příkazů na víc, pak za box, kde se jí nějak nelíbilo no a poslední byla za kužel a to dostali všichni, byl špatně vidět z důvodu sluníčka, které se v hale zvláštně odráželo, Ostatní bylo fakt super. o 14 dní později jsme šly na další zkoušky, tam to bylo o něco lepší, kužel bez problému, čtverec -box taky,  jen já jsem začala používat ruku navíc a vůbec nevím proč. Dokonce rozhodčí řekla, že Šmoula cvičila nejlíp, jak ji kdy viděla a že ji několikrát viděla. Tak uvidíme na těch oficiálních, no nevím, nevím.

. . . a taky cvičíme nosework, děláme urbany i řady. snad se zadaří další zkouška.  . . . .  jen vakcína na Šmoulinu alergii ne a ne zabrat, a tak jsme začaly a akupunkturou, veterinářka byla hodně přesvědčivá, asi opravdu hodně  věřila, pravdou je, že naděje umírá poslední, . . . a jak jste správně pochopili - nic, změnily jsme u Šmouly kompletně jídelníček, přešla z BARFu na vařenou stravu v jiných poměrech, došlo na jehličky, Šmoulika je hodně trpělivá první jehličky i do čumáčku a Šmoula nic, očividně alergie taky nic, oč víc se tělo odhleňovalo, o to víc pracovaly a pracují sliznice v nose. . . . . . a tak jsme zkusily jehličky znovu, je to teprve týden, ale pořád nic.  A tak nám zbývá už jen autovakcína . . .  kdybyste někdo věděl o někom kdo ji pro psa použil , dejte mi vědět. . . . . . . všem kdo sledují naše stránky, všichni naši pejsani přejí krásný den  . . a jedno archivní z loňského podzimu

 

. . . už zase něco děláme, zase trénujeme

 

(3.2.2019) . . . .  a už jsme začaly trénovat a hned noseworkem . . . . . .  a když jsme se chystaly, tak jsem zjistila, že jsme zapomněly někde 2 činky na OB a dvě misky, se kterými děláme směrový aport . . . . .  tak, snad to bylo 5.ledna ve Šlapanicích.  Strach, že budu muset shánět nové činky, byl velký, na štěstí mi někdo položil jak obě činky, tak i misky na místo, kam si odkládám batůžek. Když jsem přišla v sobotu na cvičák, jen jsem zářila.  . . . . . . . Veliké poděkování tomu, kdo je našel a schoval.

13.1.2019 jsme s Blackym navštívili Hanáckou výstavu, Blacky byl super, se všemi se zdravil, neměl žádný problém a nikdo nevěřil, že mu bude za pár týdnů už 15 roků. Prošli jsme i stánky s pamlsky a věcmi pro pejsánky. Bylo nám spolu dobře.  Nu a tento svůj super den si vynahradit tím, že se jeden den ztratil. Na štěstí to svoje okolí zná, a zdá se, že ani nebyl vystrašený.
Jak se to stalo? šel na vodítku, to on nechodí, na jednom roku jsem jej pustila a on si řekl, že mi ukáže, večer po 18-té hodině vzal do zajičích, stopa po háravce byla silnější, a mě se zklamala píšťalka, pak mobil. Blackyho pobíhajícího na roku naší ulice našel syn a Blackyho doslova nahnal domů, tak silá byla ta háravka. No, chlape máš útrum, večer na vodítku a hotovo  . . .

29.1. první letošní trénink noseworku, a Šmoulička super,  i když bylo 10 cm sněhu, Šmoula všechno našla a fakt byla dobrá, o něco horší byl trénink na OB, kde se jí moc nechtělo do toho studeného sednout. Nu a tak Romana procvička s námi chůzi, odložení do stoje, kužel, směrové aporty, přeskok . . . . . nu a spokojenost z mé strany.

2.2.2019 byl DUO CACIB, a my nejdřív do Šlapek, kde bylo vody a vody, tak jsme to vzdaly a před 12-tou jely na DUO CACIB, kde jsme zastihly vystavování naháčů jak mexických tak peruánů. Bohužel Šmouličce se příchodem na výstavište rozjela alergie a hodně silně, snad to bylo ze stresu z tolika pejsků, snad z obrovského neznámého prostoru nebo z pachu mnoha pejsků, čert ví, ale bylo to šílené, stálá nudle u nosu a k tomu ještě jazyk, přesto se několika lidem líbila a dokonce se u ní zastavili, a proč ne, vždyť ona je krásná, když zapomene vystrčit jazyk, mnoho lidí od naháčů na ni koukalo, hlavně se mě jistě divilo, že s ní takovou s jazykem jdu na výstavu, pomluvy měly zelenou, ale mě je to jedno, já se za ni nemám proč stydět, kdyby ti úžasní uměli jen polovinu toho, co umí Šmoula, bylo by s jejich majiteli úplně k nevydržení. Na výstavě byla Šmoulička poslušná, čekala, i když kruh byl úplně prázdný. Čekala na mě a můj povel k odchodu.

.