4.11.2022 tak tohle je dnes nejdůležitější zpráva, Enzo je u nás už 23 dni, jako by byl poořád . . . a co jinak, kluci si na sebe zvykli tak, že jeden bez druhého nechce nikam jít, přesto Leonek se mnou chodí často sám, v sobotu jsme byli na výstavě v Bratislavě, Leon dostal VD1, protože se rozhodl, že nebude chodit, pan rozhodčí jej dvakrát prohlédl, prohmatal, pes stál jako přibitý, ale běžet v kruhu to tedy ne, Kiki byl velmi zklamý, trochu se to dalo čekat, protože vůbec netrénovali, v neděli odpoledne jsme byli s Leonem v domově důchodců, kde jako obvykle neměl Leon s ničím problém staré paní a páni na vozících jej hladili, pak jsme strávili cca hodinu s tetou a strýcem, při odchodu jsme opět šli pozdravít vozíčkáře, a taky tady procházel pán o berli, ve středu jsme byli s Leonem hlídat malého vnoučka Alánka, který jej neskutečně miluje i přesto, že na něj ještě nikdy nesáhl, Alánek má pocit, že to není potřeba . . . necháváme tomu volný průběh, protože Alánek nikdy nesál ani ve školičce na žádné ze zvířátek, která tam chovají, nemá potřebu. Ve čtvrtek jsme byli opět v domě se sociální péčí, navštívit jednu moji kamarádku, Leon se choval opět velmi vzorně. . . . . v této době, čeká doma Enzo s pánečkem , zatím není plně vakcinovaný a tak je lepší, když je doma ve známém nezávadném prostředí. Za pát týdnů jej také čekají některé návštěvy, hlavně návštěva Vaňkovky , Olympie, města a tak, protože Enzo sice chodí rád na ulici, ale jen s Leonekem a musí na vodítku a je omezován ve volnosti, kterou by si on představoval, takže ulice to není to pravé, pracujeme na zklidnění Enzovy divokosti . . . . pomalu se nám začíná dařit, ale nikam nespěcháme , protože potřebujeme aby Enzo vše zvládl důkladně a pamatoval si vše na pořád nu a jako obvykle jednu společnou
30.9.2022 - už je to měsíc a den od doby, co nás opustila naše Šmoulička, vzpomínám na všechny naše psí miláčky, ale hlavně na ni, je to pořád moc čerstvé, moc bolestné a to nejen pro nás, ale i pro Leonka, pomalu si zvyká být někdy doma sám, jsou to pro něj nové zvláštní situace, nejhorší je stále samota v autě . . . . . . první takovou velkou zkouškou pro Leonka byl víkend 23.-24. září 2022 dny voleb, kdy jsme s manželem oba byli ve volebních komisích. V pátek 23.9. musel být Leon sám už od 13.00 hodin, pustili jsme mu rádio, by neměl pocit samoty, ale hned okolo 15-té jsem jej šla zkontrolovat, na štěstí naše volební komise byla ve škole hned naproti našeho domu. Překvapivě byl Leonek v klidu, nic nerozházel, ani si nehrál, jen byl neskutečně šťastný, když mě uviděl ve dveřích. Pak jej šel po nějaké době zkontrolovat manžel, v 19.00 jsem jej vyvenčila a nakrmila a tak jsme se střídali až do 22-ti hodin.
V sobotu 24.9. jsme se s manželem také střídali a po 14-té hodině, kdy bylo sčítání hlasů a nebyla možnost odejít, jej vzal na výlet syn a manželkou, a Leon si to opravdu užíval, protože o je miluje a hlavně Míšu, která jej se mnou přivezla z letiště. Je to jeho veliká láska. Když se vrátili nějak okolo 19-té hodiny, už jsme měli spočítáno a odesláno, tak super.
28.9.2022 jsme s Leonem jeli do Babic u Šternberka na canisterapeutický kurz, kde přímo na příkladech jsme si zkusili, jak se taková canisterapie provádí, hlavně abych zjistila, zda je Leon vhodný pro canisterapii, bylo na kurzu 8 týmů tj. psovod se psem, někteří byli mladší, jiní zase starší, Leon byl moc šikovný, na své plemeno je mimořádně komunikativní, poslouchá, tak ještě budeme absolvovat kurz 8.10. a pak jen canisterapeutická zkouška. V Aura canis , která canisterapii zaštituje, se nedělají zkoušky vloh a to je to vše složitější.
. . . a tak to vypadá, když Leon zůstane v autě sám, panika ze samoty, vše shrne pod sebe a nebo k zadním dveřím a já pozapomenu, otevřu a pak vše sbírám na silnici. . . . . . neznala jsem to k mých peruánů, ti měli auto jako svůj druhý domov, který je zklidňoval. Snad si i Leonek zvykne . . . . .
