Naše Šmoulička a její nešťastné plotynky . . . . . . . . .

 . . . dnes opět na stimulačních injekcích, jsme teď u veterináře jako doma, ne a ne nožky poslouchat, a tak máme na cestě postroj na zadní nožičky, abych Šmouličku přidržovala, protože pořád někam spěpchá a taky si načíná být nejistá, a ve velmi krátké budoucnosti budeme objednávat invalidní vozíček pro zační nožky naší Šmouličky, i pan doktor s tím souhlasil, Šmoulička byla velmi ale velmi společenský pejsek,týdně chodila na tréninky noseworku, pak tak Hoopers běhala a taky obedience, potkávala mnoho dalších pejsků, byla zvyklá chodit denně dvakrát na vycházku a venčení,  . . a teď nic, sotva ji nožky drží, občas se zapletou, ještě v minulém týdnu, se byla fotit v atelieru, byla se mnou 2x na chalupě na vysočině , nutila jsem ji chodit pomalu nikam nespěchat,ještě v pondělí večer se byla venčit a taky trochu projít v nedalekém "malém parčíku" jak tomu v době školní docházky říkaly naše děti a kam poslední dobou chodila aby byla pořád v kontaktu s okolním světem a v úterý ráno přestaly nožky zase poslouchat. Moc ji to trápi , jak slyší venku okolo okna projít pejska už zbystří,  případně štěkne a Leonek se k ní přidá. Tak nám držte pěsti, aby zase došla alespoň kousek  . . . . aby mohla zase zdravit ty svoje psí kamarády . . . . . . . aby mohla zase čuchat a taky značkovat, to dělá opravdu s oblibou.