Ranní krásy brněnských Lužánek

(6.7.2025) * Dnešní krásné ráno v Lužánkách, které byly prázdné, sotva 5 pejsků a naši naháči . . . u jezírka hejno kačen, které zahnal Enzík do vody, ale některé šly zpět  hned na břeh . . . pejsani běhali, hlavně Enzo v jedné chvilce vypadl jak smyslu zbavený, ale bylo mu moc dobře, a pak jsme objevili část uřízlého kmene starého stromu, Enzík na něj ihned vyskočil, Leonek stál vedle, pro něj to bylo vysoko, a já jej ani nenutila, kousek dál stojí ještě část tohoto stromu a zjistila jsem,  že se jedná o starý strom,  u kterého se fotily kdysi před 20-ti léty na peruánky s Holíčkem, udělala jsem pár fotek a pejsani zase běželi dál, a na mě padla chvilka nostalgie, zavzpomínala jsem, jak před 25 lety jsme sem do Lužámek chodili pravidelně v neděli ráno s Holíčkem, mým prvním peruánem, a přidávali se ke spoustě pejsků, kteří sem taky pravidělně chodili se svými pánicčky, korzovali jsme parkem, pejsani pobíhali v pohodě a klidu . . . byli to jiní pejskové a jiní páničci . . . . parkem často projížděla policie v autě a hned všichni pejsani měli náhubky . . . .  a taky  někdy ta policie z auta dalekohledem  šmírovala starší dámy, jak se ženou se svými mazlíky z kopce od ulice Kounicova a hned při vhodu do parku je kasírovala, protože pejsani neměli náhubky . . .  jak ten čas utíká,  zůstává jen to množství krásných vzpomínek